- při vysvětlování techniky pravé/levé ruky či tvorby tónu je dobré, když to učitel předvede na kytaře sedícího žáka, aby žák vše viděl/slyšel ze svého pohledu a na své kytaře
- u tvorby tónu, vázání tónů atd. je také velmi efektivní metodou „ozvěna“ (tj. zahraje učitel, potom co nejvěrněji zopakuje žák) – nápodoba je nejpřirozenější formou učení
- formou „ozvěny“ je vhodné do hodiny zařadit i rozvíjení hudební paměti a představivosti: učitel zahraje krátký rytmický motiv na jednom tónu/prázdné struně, který žák zopakuje (později se do motivu přidá i druhý tón, třetí...) – vše probíhá ve stálém taktu s pravidelným střídáním motiv (učitel)-ozvěna motivu (žák)
- je dobré vést děti k melodické improvizaci – začít například formou zpívané „ozvěny“, později zavést formu „rozhovoru“: do učitelova ostinátního doprovodu na jednom akordu probíhá „ozvěna“ učitelem předzpívaného melodického motivu na nějaké slovní spojení (např. „jabka a hrušky“, a experimentovat nejen s melodikou, ale i délkou slabik); později formou „rozhovoru“ na vybraném slovním spojení vést za ostinátního doprovodu melodický dialog s pravidelným střídáním krátkých úseků vymezených stejnoměrně pro učitele i žáka (zde už žák na daných slovech vytváří vlastní melodické motivy); následně lze vést „rozhovor“ na sekvenci více akordů a v celých větách (i slovně improvizovaných); od zpívané improvizace už je pak jenom krůček k jednohlasé improvizaci instrumentální
- pokud žáci umí zpívat, je dobré věnovat se zpěvu s kytarou – mnohdy je to pak to jediné, co jim z hudebky zůstane, navíc je to posluchačsky velmi vděčná část kytarového repertoáru
- před výukou akordického rytmického doprovodu k písním je třeba nejprve nechat žáka zazpívat několik lidových písní ze třetího dílu Kytarové školy kvůli zjištění jeho hlasové polohy, abychom podle toho začali učit žáka akord/kombinaci akordů, kterou bude moci ihned využít v písních – většině malých dětí v uvedených písních dobře sedí tónina A dur (takže kombinace akordů A-E7-později D), žákům s níže položeným hlasem tónina G dur (tj. akordy D-A7-později G, vše s kapodastrem v páté poloze; polohou kapodastru lze v případě potřeby tóninu snížit, a to až do tóniny D dur v základní poloze); obě tóniny obsahují v základní kadenci snadno hratelné akordy; tónina doprovodu se vždy musí přizpůsobit hlasovému rozsahu žáka, nikoliv naopak – žákovi se musí zpívat pohodlně
- a pokud Vám žák řekne, že „ta hodina nějak rychle utekla“, je to neuvědomělý velký kompliment :)